Zajímavé směry v práci s textem

Před časem mě při surfování na internetu a hledání všeho možného i nemožného materiálu, který bych mohl využít při psaní článků do digitální fikce upoutal britský projekt Dreaming Methods, který funguje od počátku devadesátých let a jako webová stránka, na které umělci vystavují svá díla funguje od roku 2000. Jejich pojetí narativity spojené s interaktivní složkou mě inspirovalo natolik, že jsem se tento článek rozhodl věnovat umělcům a projektům, které se novým/jiným pojetím práce s textem přímo zabývají.

Dreaming Methods

Dreaming Methods vás jistě zaujme už propracovaným designem internetových stránek a jejich mottem: „Vítejte na vnějším okraji digitálního psaní.“ Nekomerční projekt autorů kolem Andyho Campbela, který vytvořil většinu prací, které jsou k nahlédnutí na tomto webu. Jedná se o jakési multimediální interaktivní práce, které experimentují s narativitou a textualitou. Většinou jde o digitální animace, fotky nebo videa, se kterými se dá více či méně interagovat a posouvat se tak v ději. Text se v jednotlivých lokacích zobrazuje na různých místech displeje a často je také různě deformován, mnohdy až do podoby nečitelného shluku textu. Myslím si, že toto je směr, který má šanci oslovit i konvenčněji smýšlejícího diváka a autorům tak dává jednu z dalších cest šíření jejich díla. Mezi mé nejoblíbenější snové metody patří Spawn kde kurzorem myši chytáte černé tečky, přičemž každá z nich obsahuje jednu báseň, při třesení kurzorem začne po obrazovce poletovat změť textu, to vše je doplněné minimalistickou, zneklidňující a až dark ambientní hudbou, velice povedené. Mezi dalšími bych vyzdvihl například Capped. Myslím si, že stojí za to „proklikat“ si cestu těmito díly. Kompletní sbírku a archiv digitální fikce z produkce Dreaming Methods najdete zde.


Trailer Dreaming Methods, který ukazuje jakým způsobem jejich naratologické experimenty fungují. Rozhodně ovšem doporučuji vyzkoušet přímo.

Jason Nelson

Jason Nelson je americký básník a umělec, který pro realizaci svých děl využívá možnosti nových médií. Jeho tvorba by se možná dala označit za poem-games ovšem jeho záběr je mnohem širší. Samotné stránky tohoto umělce jsou naplněný nejrůznějšími multimediálními prácemi, které mají jeden společný základ a tím je text. Text v různých podobách, různě deformovaný, užitý na tisíc různých způsobů. Jedná se o neuvěřitelnou sbírku digitální poezie, net artu a her všeho druhu. Jeho díla jsou vyvedena mnohdy v dosti zastarale působícím grafickém provedení, takže by se mohlo zdát, že forma tu má jakousi podružnou pozici, nicméně forma jde s obsahem ruku v ruce a vytváří dosti neotřelý zážitek. Většina těchto básnických hříček je doprovázena dosti šílenou hudbou, kterou zřejmě skládá sám Nelson. Ač se to na první pohled nezdá, je stránka plná i informací o samotném autorovi, snad vám jejich hledání mezi změtí barev a tvarů nezabere moc času.


Ukázka jedné z art her, která pracuje s dokumenty různého původu, najdete zde například dadaistické texty, ale i materiály NASA.

Peter Cho

Peter Cho mě skutečně ohromil svými pracemi. Něco tak zajímavého jako jeho nutext jsem dlouho neviděl. Cho je designér jež se zabývá prácí s textem, jeho vzhledem a prezentací. Je autorem několika projektů jako je například již zmíněný Nutext nebo Takeluma. Jeho projekty by se daly popsat asi jako experimenty s převáděním běžného textu do trojrozměrné podoby a vůbec experimenty s textem a prostorem pro jejichž sestavování používá metrický systém. V roce 2008 vytvořil projekt Wordspaces, kterým dál rozvijí svojí vizi typografie v třetím rozměru. [1] V současné době pracuje Cho na projektu Inkling, který by se měl stát moderním způsobem vzdělávání, škola hrou v digitálním věku.


Ukázka Nutextu Petera Cho. Zde typograficky upravená povídka od Amy Bloom.


Ukázka z práce Wordspaces.

[1]

Digital Poetry Overview [online]. 2010 [cit. 2010-05-28]. Peter Cho: digital typoTypo(design-po)graphy. Dostupné z WWW: .