pondělí 13. září 2010

Vize nových médií ve filmu Pí.



There will be no order, only chaos.[1]

Film Pí Darrena Aronofskyho se poprvé objevil v amerických kinech v roce 1998. Předkládá divákovi příběh geniálního a dosti paranoidního matematika Maxe Cohena, posedlého myšlenkou matematických vzorů, které jsou podle něj obsaženy ve všem kolem nás, i v tom nejchaotičtějším procesu. K potvrzení své myšlenky se rozhodl zkoumat vývoj akcií na burze, protože věří, že jejich vývoj lze s pomocí číselných vzorů odhalit a předpovídat. Ke zkoumání těchto matematických jevů používá Max nejmodernější techniku, je doslova obklopen počítačovými součástkami, monitory a mainframy, které neustále počítají a vytváří různé spirály atd. Na stěně nad sebou má Max připevněnou burzovní informační tabuli, která ukazuje vývoj akcií na burze.

Max Cohen je introvertní samotář trpící zvláštními záchvaty, které začaly po jeho "nehodě" v mládí. Max zkouší různé látky, které by mu pomohly zmírnit tyto záchvaty, ale nic nepomáhá. Maxovy záchvaty se podle všeho zhoršují, když je ve stresu, tedy mezi lidmi. Jediným člověkem, se kterým dokáže běžně komunikovat, zůstává jeho učitel a jediný přítel Sol, který se zabýval před svou mrtvicí také výzkumem matematických vzorů v přírodě. Bezpečně se Max cítí jen po uzamknutí série zámků na svých dveřích a usednutí mezi chladné počítačové věže. Film tedy zobrazuje počítačového vědce jako uzavřeného a paranoidního člověka, hledajícího útěchu mezi chladnými stroji. Hackera[i] zobrazovaného jako introvertního až paranoidního člověka můžeme dále vidět například ve filmu Matrix nebo například v 11. epizodě 5. série seriálu Akta X s názvem Kill Switch.

Maxův výzkum se zdá být bezvýsledný, ale jednoho dne se na jeho obrazovce při výpočtu vypíše řada číslic, které Max považuje za zbytečné a procesor Maxova procesoru po výpočtu vyhoří. Maxovi se s pomocí jeho počítače podaří objevit nejen vzor v burze, ale také skupinu čísel o celkové délce 216 číslic. Toto číslo má podle praktikujících židů (jak se Max dozví od jednoho z nich) označovat jméno jejich jediného pravého boha a má být klíčem k posunu do nové éry vykoupení. Podle jiného názoru má jít o klíč k ovládnutí burzy a podle Sola má jít o výpis vědomí počítače těsně před jeho zničením.


 

Je počítač živý?

Celý film obsahuje mnoho odkazů na téma života počítače, případně sebeuvědomění si své vlastní křemíkové existence. V jedné ze scén vyndává Max po vypsání 216 čísel a kolapsu počítače hlavní procesor z počítačové skříně a narazí na jakousi organicky vyhlížející hmotu v součástkách počítače, nevěnuje jí ovšem větší pozornost. Když na ní ovšem narazí v počítači znovu, začne ji zkoumat pod mikroskopem a potvrzuje tím organický původ oné hmoty. Má to snad znamenat, že je počítač biologický? Nebo má jít o pouhé upozornění na podobnost matematikova mozku a procesoru? (viz. Podobnost člověka a počítače)

V jednom rozhovoru mezi Maxem a Solem říká Sol svou domněnku o původu 216 číslic dlouhého řetězce a to, že si počítač při počítání zadané struktury uvědomí svůj vlastní křemíkový původ a vytiskne pak své vlastní vědomí. Číslo dlouhé 216 číslic může být tedy výpisem vědomí "živého" počítače.

Max používá při výměně procesoru roušku, gumové rukavice a jiné ochranné pomůcky. Toto může znamenat buď to, že nechce, aby došlo k nějakému poškození celého počítače a tak ho chrání po vzoru výrobců mikročipů anebo (a tuto možnost preferuji) jde o běžnou operaci v medicínském slova smyslu a Max tak chrání svého "živého pacienta" před možnou infekcí. Při výměně starého procesoru za nový Max poznamená "Happy birthday, Euclid.". [2] Jeho počítač se tedy jmenuje podle matematika Euklida a to tedy dále podporuje myšlenku toho, že minimálně Max věří v život počítače a jedná tak s ním.

Při svém posledním záchvatu na konci filmu Max postupně vykřikuje čísla vypsaná počítačem a přitom rozbíjí všechen svůj počítačový hardware kolem sebe, vytrhává z počítačů polovodiče a celé skříně vyplněné technikou hází na zem. Nakonec rozbíjí i skříň s novým procesorem, kterým oživil svého Euklida. Podle mě má toto tedy symbolizovat jakousi vraždu počítače jako živé bytosti.

Po zničení svého počítačového vybavení a překonání posledního záchvatu Max dokáže obejmout jednu ze svých sousedek, která mu přišla na pomoc. Paranoidní samotář se tedy po rozbití počítačů dokáže znovu interagovat s běžnými lidmi. Následuje scéna, ve které stojí Max s vrtačkou u hlavy a chystá si vyvrtat do lebky otvor. Má jít tedy o důraz na to, že když Max skoncoval s anomálií křemíkových čipů, mělo by to samé udělat i se svým mozkem, který (jak se domnívám) byl s těmito křemíkovými čipy úzce spojen?


 

Podobnost člověka a počítače.

Kromě vlastního života počítače a jeho de facto magických schopností (vypsání jména pravého boha, sebepoznání), mě zaujaly různé náznaky podobnosti matematikova mozku s procesorem počítače. Jedním z náznaků je podle mě Solova věta: "Stop thinking Max, use your intuition". [3] Zde je podle mě jasně patrný náznak toho, že se matematikův mozek při výpočtu složitých struktur blíží svou činností nejvíce právě počítačovému procesoru. Použít svojí intuici, kterou počítače neoplývají, má tedy Maxe od počítačů odlišit.

Zajímavé je, že na procesoru lezou také mravenci, které pak následně vidí Max v jedné ze svých halucinačních sekvencí, které jsou zřejmě způsobeny jeho zhoršujícími se záchvaty, jak lezou po lidském mozku. Má tedy toto evokovat, že počítačový procesor je ve své podstatě stejný jako lidský mozek?

Max si vede přesné záznamy svého výzkumu a vlastně i celého svého života a to až do té míry, že si zaznamenává, v kolik hodin zmáčkl jakou klávesu. Zde je další paralela mezi lidským mozkem a křemíkovým čipem počítače. Možná by se dalo říci, že když se život smrskne na pouhé operování s čísly, rozdíly mezi křemíkovým a uhlíkovým základem se dají lehce přehlédnout.

Do podobností mezi lidským mozkem a počítačem by se dala jistě zařadit i náhlá Solova smrt poté co dokázal odhalit a vypsat řetězec hledaných čísel. Počítač přece také "zemře" při tomto úkonu…


 

Počítač/Bůh?

Zajímavé je také umístění skříně s procesorem v Maxově počítačové aparatuře. Skříň obsahující procesor, který pohání celý jeho výzkum je umístěna nad Maxovou hlavou. Zajímavá je tedy scéna, ve které kamera snímá Maxovu hlavu vzhlížející v této procesorové skříni - dalo by se říci - jako ke svému bohu. A ona ta otázka božskosti počítače je ve filmu vlastně všudypřítomná. Dokáže-li počítač vypočítat, jak řekl Sol, vlastní vědomí a to je židy bráno jako jméno jejich jediného a pravého boha, nestává se tedy počítač vlastně bohem? Je pouhým prostředníkem v tomto procesu anebo jeho cílem? A když židé prohlašují, že jediný kdo může toto jméno jejich boha pronést, je čistý nebo chcete-li očištěný jedinec, není to právě počítač? Vždyť kdo z lidí by byl hoden označení čistý?


 

Další postřehy.

Chtěl bych se zamyslet nad významem mravenců, kteří se prolítají celým filmem. Běhají po počítačových součástkách, běhají po mozku v Maxových halucinacích a jeden mravenec je vidět i na burzovní tabuli při ukazování výsledků, které počítač vypočítal. Lidský mozek a technologii tedy v tomto filmu spojují právě mravenci a pravděpodobně má jít o pouhý náznak spojitosti. Sol při rozhovoru s Maxem o sebeuvědomění počítačů praví: "No, Max. It's only a nasty bug."[4] Toto slovo může v této souvislosti znamenat jak chybu, tak i brouk či malý hmyz, tady se dá teda také najít spojitost s mravenci.

Zajímavé jsou z našeho pohledu i Maxovy časté záchvaty. Před jejich propuknutím slyší Max jakýsi šum, který by bylo možné přirovnat ke zkreslenému zvuku pracující jehličkové tiskárny nebo dokonce pouze samotného počítačového chlazení. V průběhu celého záchvatu pak slyší hlasité industriální zvuky, které by šly také připsat na vrub činnosti počítače. Má tedy toho znamenat, že počítač nějakým způsobem způsobuje tyto záchvaty?


 


 


1 Pí (Pi; Darren Aronofsky, 1998)
2 Pí (Pi; Darren Aronofsky, 1998)
3 Pí (Pi; Darren Aronofsky, 1998)
4 Pí (Pi; Darren Aronofsky, 1998)
[i] Slovo použité ve významu spojeném nikoli s počítačovou kriminalitou, ale se subkulturou prvních hackerů, kteří se snažili technologii používat k jiným účelům, než ke kterým byla určena.
„…a project undertaken or a product built not solely to fulfill some constructive goal, but with some wild pleasure taken in mere involvement, was called a “hack.”“ (LEVY, Steven. Hackers : Heroes of the Computer Revolution. New York : A Delta Book, 1994. 367 s.)